Horská terminologie

MŠMT ? UIMLA ? UIAGM ? CMLA ? IML ? VHT ? FERRATA ?

Horský průvodce a horský vůdce...

Horský průvodce a horský vůdce jsou dvě samostatné regulované činnosti a dvě samostatné složky vázané živnosti nazvané "Průvodcovská činnost horská". Liší se svou obsahovou náplní, která je vymezena v nařízení vlády č. 278/2008 Sb. o obsahových náplních jednotlivých živností.

Kdo je horský průvodce?

Horský průvodce je kvalifikovaná osoba pověřená zajištěním bezpečného pohybu jednotlivců i skupin v horském terénu. Horský průvodce vodí klienty, jednotlivce i skupiny, v horském terénu. Je vybaven teoretickými znalostmi i praktickými dovednostmi, které jsou nezbytné pro průvodcování skupin či jednotlivců v horském terénu v zimních i letních podmínkách. Může působit jako průvodce horských zájezdů organizovaných cestovními kancelářemi, ale také nabízet své služby soukromě.

Kompetence horského průvodce:

Kvalifikace umožňuje jejím držitelům vedení skupiny nebo jednotlivců v různých horách po celém světě, kde nejsou potřebné alpinistické a horolezecké dovednosti. Horský průvodce není oprávněn vést túry na ledovcích v terénech s věčným sněhem, a dále túry, kde je nezbytné vedení na laně anebo práce s lanem. Nicméně horští průvodci jsou oprávněni vést svoje klienty na vysokohorských trecích a v zimních podmínkách na sněžnicích, běžeckých a skialpových lyžích.

Horský průvodce MŠMT a horský průvodce UIMLA je oprávněn:

• organizovat a provádět jednotlivce nebo skupiny v horském prostředí, s výjimkou oblasti ledovců, skal, kaňoningu a všech dalších terénů, v nichž postup vyžaduje použití horolezecké techniky, horolezeckých pomůcek a materiálu (zejména stoupacích želez, cepínů, lan, jistících prostředků), kdy v zasněžených horských terénech je provádění možné pouze ve zvlněných terénech severského typu; v rámci živnosti je též možný pohyb na skialpinistických nebo běžeckých lyžích nebo sněžnicích po značených turistických cestách a trasách.

• poskytovat poradenství věcně související s obsahem živnosti, půjčovat lezeckou, horolezeckou, skialpinistickou a obdobnou výzbroj a výstroj.

Horský vůdce UIAGM je oprávněn:

• organizovat a provádět jednotlivce nebo skupiny ve vysokohorském prostředí, včetně ledovců, při skalním lezení a horolezectví na zajištěných cestách, umělých lezeckých stěnách, při skialpinistických túrách, vedení a organizování vysokohorských expedic, včetně zajišťování bezpečnosti.

• poskytovat poradenství věcně související s obsahem živnosti, půjčovat lezeckou, horolezeckou, skialpinistickou a obdobnou výzbroj a výstroj.

Klasifikace obtížnosti horského terénu (dle UIAA):

• 1. stupeň - bez technické obtížnosti, avšak ne chodecký terén, pro rovnováhu je třeba užít ruce
• 2. stupeň - častá expozice, nutná jistota pohybu, počátek lezení, opora tří pevných bodů nutná
• 2 +  (od třetího stupně jde stupnice po třetinách, např 5-, 5, 5+, 6-, 6, 6+, 7-, 7, 7+,... atd)
• 3 -   začínají nároky na sílu, obratnost, jistotu a rovnováhu
• 3     zahrnuje i svislé a převislé pasáže, pro znalé, poměrně obtížné, nutné jištění
• 3 +  nároky na sílu, obratnost, jistotu a rovnováhu
• 4 -   o něco vyšší nároky na sílu, obratnost, jistotu a rovnováhu :-)
• 4     lezecké zkušenosti, technika a dobrá kondice nutná, nutné jištění
• 4 +  vysoké nároky na sílu, obratnost, jistotu a rovnováhu :-))
• 5 -   ještě vyšší nároky na sílu, obratnost, jistotu a rovnováhu :-)))
• 5. stupeň - 12. stupeň - obtížnost se zvyšuje, důležitá je síla, technika lezení i jištění 

Klasifikace obtížnosti zajištěných cest (via ferrata) nejčastěji užívaná:

• A - bez technických obtíží, netrpět závratí, jistý krok
• A/B
• B - zvyšování obtíží, občas silovější pasáže, exponovanější, delší vertikální úseky (2.-3. UIAA)
• B/C
• C - obtížné, zpravidla exponovaná celá cesta, strmý skalní terén, dlouhé vertikály, technicky náročnější, časté silově namáhavé úseky (terén obtížnosti 3. - 4. UIAA)
• C/D
• D - více obtížné, svislý i převislý terén, více exponované, občas krátké lezecké pasáže bez umělého jištění
• D/E - velmi obtížné, převislý terén, velmi exponované, časté lezecké pasáže bez umělého jištění
• E, E/F, F - extrémně obtížné - nejtěžší ferraty, vysoké nároky na sílu, obratnost, jistotu a rovnováhu, časté lezecké úseky
• Jiné označení hodnocení zajištěných cest (používané v dalších zemích): modrá - lehká, červená - střední obtížnost, černá - těžká 

Náročnost horského terénu:

• Lehký - (pohyb 3 - 5 hodin denně / převýšení do 600 m*), údolní turistika nebo po náhorních planinách, za využití lanovky, bez technické obtížnosti, na kratší vzdálenost nebo v krátkém časovém úseku, neznamená ovšem, že jej zvládne každý

• Středně náročný - (pohyb 4 - 7 hodin denně / převýšení max. 900 m*), větší nadmořská výška, bez technicky náročných jištěných úseků či větší expozice (nebo jen dílčí), možná nečekaná změna podmínek terénních či klimatických - ústup do civilizace ztížený, předpokládá schopnost vydržet v pohybu celý den

• Náročný - (pohyb 5 - 9 hodin denně / převýšení max. 1400 m*), fyzicky náročné, nebo velká nadmořská výška, či technicky obtížný terén (event. kombinace), problematický ústup do civilizace, pravděpodobná nečekaná změna terénních (sněhová pole...) či klimatických podmínek (zvraty počasí), předpokládá schopnost vícedenního putování

• Velmi (extrémně) náročný - (pohyb 9 - 12 hodin denně / převýšení max. 1800 m*), pro zkušené borce s výbornou fyzičkou, psychickou odolností, schopností trávit v terénu dlouhý čas s plnou výbavou, zkušenost s velkou nadmořskou výškou, připravené na každou změnu podmínek

*) rozsah převýšení je závislý na nadmořské výšce v níž se člověk nachází